Nyní přicházím na řadu já, abych uvedl objektivní komentář k příběhu Lenky a velmi podobnému leč odlišnému příběhu Jana. Bylo mi řečeno: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (srov. Jan 17, 17) A ten, který to viděl (to znamená já), vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. (srov. Jan 19, 35)
A teď pěkne popořádku
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. (srov. Genesis 1, 1-3). No, dobrá tedy, trošku ten úvod zkrátím. Chtěl jsem to pro správné pochopení popsat v kontextu s nedávnou dějinnou epochou a malým ohlédnutím se zpět, ale abych ušetřil váš čas, přejdu k věci – či spíše k akci. Jak to bylo na počátku nevím. Nějaká vernisáš proběhla – to jest pravda. Dlouho jsem o ní ještě z úst „jednoho nejmenovaného“ páru slyšel, tj. také pravda. Podívejme se ale na pár nejasností.
Nejasnosti u Jana
První nejasnost: „…najednou mi přišla SMS na můj osobní mobil. Zpráva byla z čísla, které jsem tehdy neměl v seznamu telefonu, takže jsem se se zájmem začetl.“. Již na první pohled je zřejmé, že zde něco nesedí. Že by se zájmem četl zprávu neznámého čísla, ale, ale. Faktem je, že ještě před vernisáží bylo nejedno zasedání Sekce pro mládež České biskupské konference (viz. mladez.cirkev.cz – kdo nepochopil, je to skrytá reklama). Co se probíralo nevím. Co vím, povím. Vzpomínám si, jak byl Honza Lenkou okouzlen. Jelikžo má Honza přístup k různým informacím, samozřejmě věděl, jaké má Lenka číslo. O výstavu v atriu Poslanecké sněmovny mu samozřejmě také nešlo. Kdybyste viděli výraz jeho tváři po „pozvání“, pochopili byste… Kdo neviděl, neuvěří!
Druhá nejasnost: „přitom by v Praze mohla pozvat kohokoliv jiného, protože zde má mnoho kolegů a známých.“ A koho z kolegů by v té době mohla asi tak pozvat? Kolik kolegů – kluků – v té době pracovalo na centrech či sekci? Já jsem nemohl, neboť jsem vkládal ruce (srov. Skutky apoštolské 13,3). Takže jediný, kdo mohl, jsi byl Ty, Honzíku :-)
Nejasnosti u Lenky
První nejasnost: „Samozřejmě, že přišel. Samozřejmě pro něj, já jsem na to příliš nespoléhala a jak se říká "o nic mi nešlo“.“ Ano, o nic jí nešlo. Vypátrala jen tak číslo, pozvala Honzu jen tak na vernisáž, běhela jen tak v lodičkách po městě, nechala se jen tak doprovodit, poslal jen tak děkovnou zprávu, následně jen tak psala dopisy či slůvka na skype pod záminkou angličtiny… Však to všichni znáte…
Druhá nejasnost: „nakonec si naplánoval služební cestu, rozuměj výlet, do Brna. Ta proběhla ještě rozpačitěji než výstava ve sněmovně...“. Tím pravděpodobně myslí Zasedání sekce pro mládež České biskupské konference (viz mladez.cirkev.cz – kdo nepochopil, je to skrytá reklama), které bylo v Brně, respektive Osobé Bítýšce – odkud poté jel Honza jednat s Honzou Šedem a tedy se zdržel (logicky) v Brně. Výlet? Rozpačitý? Ehm, ehm, zvláští.
A na závěr? Proč to píši? Píši to proto, abyste rozpoznali, na čem záleží. (srov. Filipským 1,10). Kdo to může pochopit, pochop. (Matouš 19, 12)